7. 12. 2024 - Vánoční trhy na Dvorku v Litomyšli / 22. - 23. 2. 2025 - Prague Tea Fest - Karlín / tam všude se na vás těším osobně! =)
CZK
CZK
EUR
USD

O mně aneb pospolu u stolu

Když jsem byla malá holka, zabrala jsem mamce sklep, nastěhovala jsem si tam malířský stojan a snila jsem o tom, že jednou budu mít krásný ateliér a stanu se malířkou… Teď už jsem velká holka a ten aťas opravdu mám! Sice je to jen taková honosná přezdívka pro obyčejnou hrnčířskou dílnu, ale nic to nemění na tom, že jsem živá tím, co mě fakt moc baví. A když mě tahle vzpomínka z dětství nedávno přerušila z poklidného rytmu u točení hrnků, musela jsem se upřímně od srdce zasmát, jak lehce se tenhle dětský sen vyplnil, aniž bych si na něj za těch posledních 25 let vůbec vzpomněla…=) Tak bacha na sny! =)))

Kromě toho, že si do té svojí zablácené práce chodím každý den fakt tuze ráda, si žiju vlastně docela obyčejně, ale zato přesně podle svých představ. Na malé vesnici, ve starém domku s velkou zahradou obklopenou krásnou přírodou. Se dvěma veselými dětmi Šimonem a Matějem a šikovným a obětavým mužem Vojtou. A úžasnou podporující rodinou v zádech. Bez nich by ten dětský sen možná skončil úplně jinak…

Když nesedím v dílně s rukama v hlíně, bývám často na zahradě, s rukama v hlíně.

Jo, a taky v kuchyni. Všechna ta zelenina na zahradě vypěstovaná, s láskou uvařená, v hezkém nádobí naservírovaná, čerstvě upečený chleba s pažitkovou pomazánkou, vývar nebo koláče, kolem stolu kupa spokojených strávníků…

Tak takhle nějak jednoduše si představuju fajnový žití. Když jsme všichni pospolu u stolu. A keramika je toho nedílnou součástí.

My mamky totiž moc dobře víme, že láska prochází žaludkem. A když tu lásku naservírujeme na hezkým talíři a nalijeme do hezký konvice, dějou se teprvá zázraky!

O TVORBĚ aneb FILOZOFIE ZE DŽBÁNKU

dobrovolná četba=)))

Teď to bude delší – zde nabízím zaujatému čtenáři soupis svých nahodilých a nesourodých myšlenek k tomu, co a jak tvořím. Nehledejte posloupnosti a souvislosti, má mysl je stejně chaotická jako tento text=) A taky neumím být stručná – jestli to někdo opravdu dočte do konce, dejte mi prosím vědět=)

Nemám žádné velké ambice – nejdůležitější je pro mě držet se dobrého řemesla. Dobře zvládnutých technik, dobře ustavených technologií a decentní estetiky. Jestli tenhle přístup vygeneruje jako vedlejší produkt nějaký přesah, bude to fajn, ale není to cíl. Cesta je cíl a řemeslo je cíl. Hrát si a udržet si nadšení malého dítěte, mít furt radost a nezdechnout na nudu.

Určitě je ve mně kousek umělecký dušičky, ale ve své kůži se cítím hlavně jako řemeslník. Baví mě řemeslo jako manifestace poctivého, pravdivého, pokorného a hloubavého vidění světa. A umění mě baví, když je postavené na dobrém řemesle, ne naopak. Když je totiž umění nedočkavý a předběhne řemeslo, jsou výsledky občas…takový prčovní=) Nechci posuzovat různé přístupy ke keramice, mě je ale nejbližší ten, který ji bere za řemeslný konec. A tak si ráda na kousek svého umění počkám pár desítek let u kruhu, to holt musí uzrát…=) Doufám jen, že se mi podaří nebrat se u toho moc vážně=)))

Většina materiálů k výrobě keramiky je přírodního původu a jsou to neobnovitelné zdroje – nebo možná obnovitelné, ale v rámci miliónů let…? Tvořím z úcty k Zemi tedy jen to, co má užitnou hodnotu. Šneka do skalky mezi netřesky prostě never=)))

Jedna z nejdůležitějších věcí, které mě hlína učí, je nepodělat se z každýho nezdaru. Do procesu tvorby vstupuje v keramice asi milion neznámých a na každou zdařenou technologii nebo vychytanou techniku připadá…fakt hodně zmetků=))). Brát chybu jako nezbytnou součást procesu chce občas velkou dávku trpělivosti a odvahy. Klíčem je naučit se vnímat dílčí neúspěch jakok cestu k růstu, a to je v praxi mnohdy o dost bolavější, než se to jeví vepsané do pár řádků. Holt, kdo se bojí sere v síni, že jo=)))

Keramika sama o sobě je bezedná nádoba, nekonečný vesmír, co se dá zkoumat celý život a stejně ví nakonec člověk kulový, v lepším případě kulový plus něco navíc. Uspokojení ze samotného procesu poznání nehledě na výsledek je pro mě základním stavebním kamenem mé tvorby… Pokud to tedy situace umožňuje, tak trochu drze pracuji na tom, co zrovna poutá mou pozornost, a ne to, co si žádá trh=))) Většinou potřebuju nutně prozkoumat novou glazuru nebo nějakou mě neznámou technologii. Jen tak na vysvětlenou, proč bude asi často v e-shopu pohromadě dost nesourodého materiálu a proč vedle konviček k čajovému obřadu vyrábím i hrnce na kvašení zeleniny… Protože mě to prostě zrovna baví=)))

Dobré výsledky v technologiích i technikách si vyžadují soustředěnost, trpělivost, přítomnost, schopnost načítat bezprostředně nezměrné množství neznámých, spojovat je v celky a hledat souvislosti. Takže i moje roztěkaná mysl je nucená být systematická a analytická. Každý den cvičím dráhu oko-mozek-ruce, abych na kruhu dokázala zhmotnit to, co se mi honí hlavou po nocích. Všechno se to stále dokola točí kolem vědomé pozornosti. A vlastně mám tenhle dril a trénink, který řemeslo vyžaduje, fakt ráda=)

No a když už vydřu technologie a techniky, tak to všechno musím propojit s estetikou. Aby to bylo stále pořád lehké a jemné a ne utažené, tuhé a rigidní. V barvě, tvaru, proporci, výrazu… A popravdě, není to teda vůbec jednoduchý, ještě, že mám do důchodu tak čtyřicet let čas=)))

A to je na tom to nesmírně zajímavý a poutavý… Aby to všechno fungovalo a bylo to co k čemu, je nutné v keramice propojit dvě kvality z opačné strany spektra. To pevné, jasné, analytické, strukturované a mužské s tím jemným, neuchopitelným, něžným, nestrukturovaným a ženským. Že jsem magor, že takovýhle divoký filozofie hledám v obyčejným džbánku? Asi jó, ale to jsem celá já…! =)

Tak radši dost, to už vypadá, že se začínám brát moc vážně…=))) Nakonec…třeba to v tom džbánku nevidím jen já…=)

Jak pracuji s hlínou
Košík
Oblíbené
Categories